Jak jsem to viděl dříve

Nevím kdo mi to řekl, ale přijde mi to dobré:

Co chceš ve třiceti mít si ve dvaceti napiš na papír a budeš to mít.

Pokud toho chceš opravdu dosáhnout, řekni  o tom svým blízkým. Oni tě přidrží a připomenou ti to, když zapochybuješ, nebo se zakoukáš jinde. Krom toho si myslím, že pokud najdeš někoho s podobným cílem, můžete se doprovodit.

Poslední proč je dobré mít vizi je, že člověk má tah na bránu. Pohybuje se. Potom bez ohledu na to jestli si ve 20ti stanovíš dobrý cíl nebo ne, nestane se ti, že ve 30ti zjistíš, že jsi na stejném místě… Možná dojdeš kousek jinam, ale pohybuješ se a vyvíjíš se.

Jak to vidím teď

Je sice nesporná pravda v tom, že když chceš rychle putuj sám a když chceš jít daleko, putuj s přáteli (tzn. šiř svou vizi)… To je pravda, ALE…

Zjistil jsem, že přílišné vysvětlování velmi škodí, protože jsou přibližně tři skupiny lidí:

  1. Jedni tě vyslechnou, pochopí a podpoří,
  2. další tě vyslechnou pochopí, ale nepodpoří tě (znejistí tě nebo ti budou rozmlouvat to co chceš),
  3. a zbytek tě nepochopí vůbec.

Když to vezmeš v součtu, vysvětlovat má smysl jen přibližně třetině lidí (bodu 1). Zjistil jsem, že hlavně je třeba pracovat! Mluvit (vysvětlovat) je třeba, ale pouze tam, kde si myslíš, že ti lidé mohou pomoci. Tož tedy tak.