Poslední dobou mi Bůh posílá do rutiny denního života dost intenzivní zážitky. To abych se z té rutiny nezbláznil.

Výlet na Velký javor už jsme s Honzíkem plánovaly mnoho let. Vyrážíme z Plzně v sedm ráno přes Tesco, abychom měli něco dobrého. V Železné rudě dáváme kávu a po deváté hodině překračujeme hranice s Německem. Schengen to jistí a tak jedeme v klidu a na první odbočce navigátor velí doprava. Odbočujeme dost podezřelým způsobem – na dvakrát včetně couvání. Krom staršího auta a podezřelého náhlého odbočení jsme ještě upoutali tím, že jsme svítili, což v Německu není povinné. A tak se stalo, že poté jsme sjeli z kopce a dívali se do mapy, přistála za námi, kde se vzala, tu se vzala, neoznačená Audina.

Pán tasí kartičku policie a naviguje nás ke komplet osobní prohlídce. Otázky jsou běžné i méně běžné.

„Máte nějaké drogy, marihuanu, nože, medikamenty?“ Kamarád vytahuje nůž a šacování pokračuje lámanou angličtinou a němčinou…
„Nein, mám tam jenom žrádlo.“

Načeš policista vytahuje rohlíky, kroasan, konzervu a plynový vařič.

Všechno probíhalo hladce až na kamarádům vyhazovací nůž. Zde začalo dobrodrůžo našeho výletu. Krom toho, že nůž byl vyhazovací, což není dovoleno (otvíral se sám do boku stiskem knoflíku), měl i nepřípustnou délku. A tak chlapci začali na něčem podobném tabletu sepisovat protokol. Mluvili o jakýchsi sto eurech pokuty, řízení a prokurátorovy v Degendorfu. Tož nic příjemného pro študenta! V pohotovostní kanceláři, ve které přijeli sepsali protokol a okopírovali občanky. Krom tabletu měli v autě i tiskárnu se scarenem a každý měl taky pohotovostní tašku s obuchem, foukátkem alkoholním a tak.

Další vtip přišel při podpisu protokolu. Nůž byl zaprotokolován pomocí nápisu na něm stojícím, tedy AK-47 CCCP, délky 12,5cm. Při mé osobní prohlídce prohrábli mojí lékárnu a krom léků, které by snad ještě šly, našli i cestovní balení pudru, které s sebou vozím v elegantní ampuli od enegreťáku! Toto je součást mé lékárny pro případy, kdy vyjdeš na vrchol a ofoukne tvá odvrácená tvář. V ten moment je ti trochu jedno, moc liž je krásný výhled, protože máš dost problémů s chůzí. Nyní jsem byl ale hrozně zvědavý jak svou lámanou angličtinou vysvětlím německému policistovy, bílý sipký prášek v ampuli podobající se zkumavce. Štěstí bylo, že „pudr“ je mezinárodní výraz a když jsem k tomu dodal „hemoroid“, tak pán ampuli otevřel, očichal a shledal vše nezávadným.

Po sepsání protokolu o kamarádově noži a krátkém výslechu jsme se dali na cestu. Pány policisty zajímalo, zda je Honzík ženatý, jak se živí, kolik má příjem, jestli má děti… Pravděpodobně se ptali proto, jak moc ho může prokurátor napařit. Pak nám chlapci nám dali informace kde na Velký javor odbočit a my se dali do pohybu. Netrvalo ale dlouho a zastavili nás ještě jednou. Znovu se ptali na plat. Když se policista dozvěděl, že měsíční rozpočet činí študákův činí 240 euro, padla otázka, kterou zas Honzík nečekal:

„A co jíte?“
„Mno co by? Vystačím s tím na univerzitě na nájem i jídlo…“

Po tomto důsledném výslechu nás už nechali být, ale zjevně byli dost pohnuti tím, co se dozvěděli. Jak to celé dopadne se teprve uvidí. Toto extempore bude postoupeno prokurátorovy, který danou věc zhodnotí a vyčíslí. Výsledek se dozvíme až poštou.

Zajímavou představu vyvolává pomyšlení, co udělá prokurátor až najde v protokolu nápis (springmeser) AK-47 CCCP. Celkem mazec, že? Co vše se může stát, když chcete jet na výlet :) Věřím, že i díky milosti Boží jsme nakonec prošli, protože kdybych potkal nějaká jelita, asi bych s pudrem neprošel.

FOTO z akce