Albert Einstein chtěl popsat fungování světa a jeho veškerou existenci rovnicemi. Já jsem dospěl k závěru, že mnoho a mnoho věcí na světě má obyčejný exponenciální průběh!

Matematický úvod

Těchto několik řádek může přeskočit každý, kdo ví jak se chová exponenciela. Pro ostatní tuto funkci přirovnám ke kamnům. Představte si kamna. Obyčejné Petry někde ve světnici. Do kamen se dává palivo, které spalováním vydá svoji energii kamny přeměněnou na teplo. To je asi celkem snadno přestavitelné, že? Exponenciela se ale chová trochu jinak. Když dáš do kamen jeden uhlák (jednotku paliva), vyhodí to dvě celé a sedm desetin jednotek tepla. Když ale přidáš další uhlák (další stejnou jednotku paliva), kamna dají přes sedm celé tři desetiny jednotky tepla, další uhlák (třetí) z kamen dostane dvacet jednotek tepla (tj. 10x tolik než při jednom uhláku). Tedy k tomu abychom dostali víc a víc stačí přidat (po překonání počátečního bloku) stále méně paliva. Lépe je to celé vidět na obrázku.

Naopak, když do kamen nedáš nic (nulu), máš jen kamna. Pokud budeš jen brát (dávat záporné množství paliva), nezůstane ti vůbec nic… i kamna zmizí.

Láska a její exponencielní chování

Evangelium podle Lukáše 6, 38: „…Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“

Myslím, že je plná pravda, že pokud chceš být sám milován, potřebuješ milovat druhé. Prostě a jednoduše se to tak chová… Chceš-li se cítit dobře, vytvářej situace, aby se druzí cítili dobře. Takové jednání vzbudí v druhých lidech stejný efekt a i oni začnou dávat nazpět (vytvářet situace, se zas budeš cítit dobře ty nebo jiní lidé). To tě potěší a zmotivuje k tomu, abys znovu vytvořil něco hezkého… Nastartuje se trvale udržitelný rozvoj. Stejný efekt funguje i v tržím hospodářství. Tím, že něco koupíš, oceníš něčí práci. On si pak také může něco koupit anebo vyrobit něco dalšího.

Když se podíváš na obrázek exponenciely, uvidíš, že je jistá časová odezva mezi započetím činnosti a možností vidět efekt. Proto je důležité vydržet! Efekt se dostaví, ale většinou to není hned.

Vydržet v tomto chování je důležité i z dalšího důvodu. Pokud totiž budeme všichni říkat, že ti druzí mají začít, nikdy se nenastartuje kruh dáváni. Potom tedy nevznikne ani kruh přijímání a nastane krize. Celý systém se tedy zablokuje. V ekonomice je tentýž efekt: když lidé začnou plašit, že je krize a přestanou kupovat, celý systém se rozpadne na prach.

Vsuvka: Momentálně se nacházím ve společenství lidiček, se kterými sdílím společnou kuchyň. Vyskytuje se u nás zvláštní jev: špinavé nádobí nikdo nešpiní, a přece se tam bere!!! Nikoho to není, a tak to zůstane na jednom chudákovi, kterého to taky po čase přestane bavit. Vznikne smetiště. Nikdo neudělá víc než musí → systém se zablokuje. Naopak, když uvidím, že i někdo další udělal něco navíc, o to raději umyji znovu něco navíc já… a výsledek? Hezké a čisté prostředí.

Vstupní předpoklady

  • Jako první a klíčový předpoklad je, že zúčastnění musí chtít. Proto si myslím, že je láska víc o rozhodnutí než o citu či pocitu. Je to rozhodnutí dávat každý den znovu a znovu.
  • Další věc je palivo. Správné a ve správném množství. O tom jsou celé knihy jako např. Pět jazyků lásky. Vtip je v tom, že každý kóduje náklonnost jinak a pak se úsilí jednoho vůči druhému může minout a může se zdát, že dávání je marným úsilím. S tímto bodem se pojí jako doplňující předpoklad pro fungování odhodlání hledat pochopení druhého.

Story: Tak třeba moje maminka (stejně jako řada dalších maminek) kóduje lásku do jídla. Zde je právě třeba mít správnou míru, protože když se mě přijde zeptat potřetí, jestli už jsem jedl, leze mi to na nervy. Ale naštěstí jsem přišel na to, že je to z lásky a ona přišla na to, že není dobré to přehánět. No, není to úžasné?

Proč to nefunguje?!?

…aneb možné bloky.

Jako první to mohou být „rozbitá kamna“. Každý je tím, z čeho vzešel… Došel jsem k závěru, že pokud dotyčný nezažil příslušnou emoci nebo stav, neví, že to existuje a neví, jak to uchopit a zpracovat. Pokud nevíte, že něco existuje, není od vašeho okolí správné to vyžadovat, dokud nezjistíte, jak věci jsou.

Story: Dřív bylo běžné, že můj tatík řval, čímž kódoval svou lásku a starostlivost o mě. Nerozuměl jsem tomu a bylo mi to protivné. Pak jsem pochopil, že tatínek ve svém dětství neměl mnoho šancí vidět normální zdravou komunikaci, a proto po něm nemohu chtít, aby to uměl. Nebylo kde se to naučit. Po čase se nám povedlo si věci vysvětlit a od té doby mám nejúžasnější rodinku na světě.

A to mě na tom baví! Láska totiž s sebou nese jakýsi samoopravovací efekt. A jsem opět u toho, co je na začátku (exponenciela). Když dáváš cíleně na místa kam je třeba, lidi se mění úplně moc a před očima! Ale je to tu zase: musíš chtít, musíš je pochopit a musíš jim dávat správné palivo (pomáhat na správném místě) do těch pomyslných kamen!

Kde brát a nekrást?

Když toto dokonale idylické a utopické pojednání čteš, můžeš být v různých situacích… Pokud tě nic nebolí, mysli si o tom co chceš… Je to na tobě. U mě to funguje a mohu ti o tom vyprávět. Ale pokud jsi v krizi s životním partnerem, na kterém ti fakt záleží, ale nějak to utíká mezi prsty, je tu několik cest… Únava je zlá. Člověk zkusil všechno možné a pořád nic. Teď máš před sebou nějaký čas, kdy máš investovat lásku do druhého… Kde ale brát a nekrást?

Pro mě je pomocí vědět, že tu byl Někdo dřív, kdo mě měl rád. Věřím totiž, že Bůh je láska. Je to jeho podstata. Když dává, tak nebere zpět. Není banka. On mi dává lásku k lidem, když si kleknu a modlím se. On řekl v Bibli „miluj nepřítele“, protože On ví, jak je to těžké, ale taky ví, jak moc láska mění věci, skutečnosti a situace.

Pokud jsi křesťan, tak bys toto dávno měl vědět… Pokud ne, ta možnost tu je. K Bohu může každý, kdo chce, a může říct: „Bože dej mi lásku pro lidi (něj/ji). Chci, ale nejde mi to…“ Když to uděláš, tak už to samo tě nenechá stejným… Změní to tebe, a tím se změní i to kolem…