Toto pojednání je dalším veselým pseudoetymologickým pojednám. Zkrátka jste-li příznivci mého stylu humoru, potom je toto pojednání právě pro vás. Je to úvaha o úloze zboží v předvánočním chaosu. Znovu a česky: pokud vás proto prudí vánoční shon, abyste všem koupili dárek, potom je tento článek právě pro vás.

K věci

Miluji etymologii. Je to věda o původu slov a jejich vývoji. Co z čeho vzešlo… Miluji i hraní si se slovy, které toto bádání může připomínat. Tak například, jak vzniklo slovo zmatek? Ono když se to narodí, tak je všechno dobré. Ale když to začne běhat? To je zmatek. Zmatek je tedy z matek.

„To je pohoda, že?“ řekl jsem si zrovna ve chvíli, když jsem dojídal výborný oběd. Pohoda nastává po hodech. Ale co když jste v presu? Nestíháš? Dej si esPresso. Jak vzniká odbornost jsem objasnil jinde… Jak je to se zbožím?

Přišel jsem na to náhodou. Před časem jsem při svých vysokoškolských studiích absolvoval předmět Podnikové finance a daňový systém. Při přípravě na zkoušku jsem se dozvěděl, že podnik disponuje aktivy, pasivy ale také zbožními prostředky (tj. co je vyrobeno, umístěno na skladě a připraveno na odbyt). Všímáte si té podivnosti? Divné, že?

Tudy cesta nevede.

zBoží?

zBožní prostředky? Vzal jsem slovník a hledal původ a základ slova zBoží. Celkem mne překvapil výsledek. První dojem nezklamal. Zboží pochází od slovního základu Bůh. Zboží je nám dáno z milosti a ruky samotného Boha. Ze stejného slovního základu (ze slova Bůh) pochází také výrazy bohatý nebo ubohý. Je toho ještě krapet víc, ale to ostatní už jsem zapomněl a slovník nemám u sebe…

Možná je až překvapivé, že z hlediska jazykových prostředků tržní ekonomika dneška stojí v jazyce Českém na křesťanském základě! Za dlouhý čas zapadl původní význam, nebo se změnila pochvala na hanlivé nařčení. Výraz ubohý mohl být docela dobře označením někoho, kdo má svou naději u Boha. Dnes je to označení čehosi podprůměrného…

Tato úvaha nabízí otázku, co ještě všechno další jsme zapomněli. Kapela Traband to vyjadřuje poměrně přesně ve své písni Koleda:

Ježíšek zase nepřišel, jen zlatý prasata a bílí sloni.
Asi se někde zapomněl jako předloni, jako loni.

Otázkou je, když jsme u těch jazykových hříček, jestli se zapomněl Ježíšek, nebo jestli jsme ho zapomněli my zahrnout do oslav Vánoc. Autor písně tento akt zapomenutí dál nerozvádí, a tak je na nás, k čemu se přikloníme. Nicméně, stejně jako se pozapomnělo, že zBoží je z milosti Boží, tak mnoho lidí dnes zapomíná na skutečný smysl Vánoc. Vánoce slavíme jako narozeniny Ježíše Krista. Věřím, že pokud si uvědomíme skutečný smysl Vánoc, v mnohém nás to oprostí od stresu z nutnosti obdarování všech. Ono to o tom totiž není.

Vánoce jsou v první řadě o narození Ježíše Krista, Božího syna a Boha zároveň, který přišel na zem v lidském těle, aby nás usmířil s Bohem Otcem. To je smysl Vánoc. Není to o zboží. Zboží samotné nám připomíná požehnání, které nám Bůh dává.

Přeji Vám všem, co navštěvujete mé stránky, hezké a skutečně klidné prožití vánočních svátků.