Když se tak dívám na události posledních dní, říkám si, že naše západní kultura už to má asi spočítané. Otázkou pro mě je, existuje-li lék.

Muslimská otázka

Minulý měsíc se na netu objevila zpráva z Nigérie, kde Muslimské bratrstvo povraždilo 28 lidí v autobuse, protože neuměli číst z Koránu. A tak se přemýšlím: „Zdá se, že Muslimové se z životem příliš nemažou.“ A co my na Západě? Nakonec, co se anti-diskriminace, eko-masochizmu[1], záliby v potratech[2] nebo diskutované eutanázie týče, nejsme v nenávidění života jako takového (nebo sebe samých) v ničem pozadu za muslimy.

Vůle žít – motivace

Proč ale? Pokud je pravda, že motivace je rozdíl mezi ideálem v našich hlavách a neuspokojivou skutečností našeho světa (Toman, 2014), pak skutečně nemáme motivaci (čili vůli) žít. Dle mého je tomu tak proto, že nám nic nechybí. Vše, co jsme kdy chtěli, nyní máme. Zbývají jen dětinská přání, kdy chlapi touží po ještě lepším horském kole nebo větším telefonu. To jsou největší „existenční“ problémy většinové společnosti dneška.

Vůle žít (nežít) je daná i tím, že jsme se vzdali ideálů jako je úplná rodina muže a ženy, manželství a manželská věrnost, mateřství, cudnost nebo obyčejná slušnost. Nemáme ideály a proto nemáme motivaci. Není rozdíl mezi vnějším a vnitřním. To je kořen krize, která nás likviduje!

Vsuvka: Rostou ti, co touží dosáhnout

Muslimská kultura má silný motor. Má čeho dosáhnout. Chtějí svou víru pro celý svět. Zda je tato myšlenka správná, nebo ne, posuďte sami. Zda to dělají správným způsobem? Posuďte sami. Čína expanduje. Proč? Má Evropu stále v čem dohánět. Životní úroveň průměrného Číňana a Evropana se srovnat rozhodně nedá. Zde jsou příklady kultur, které mají nějaký cíl – ideál. Kultury, které mají čeho dosáhnout, rostou. V Evropě je problém vysvětlit dětem, proč by se vůbec měli učit.[3]

Ke kořenům

Evropa sama sebe dostala do pasti, když se zřekla svého kulturního dědictví, které je, ať chcete nebo ne, křesťanské. Manželství, věrnost nebo důraz na hodnotu člověka – to jsou věci, které Ježíš učil, když chodil po zemi. Dnes už ale Boha nepotřebujeme. Pryč s moralisty a prudiči. Jsme už někde dál. Přišli jsme na to. Jsme ve věku anti-diskriminace. Proto klidně necháme tvrdit LGBTI[4], že bipolárnost pohlaví[5] je věc vynucená většinou. Budeme tedy v klidu sledovat, jak Evropa vymírá přes to, že selským rozumem víme, že potomka může zplodit jen muž a žena. [6] Ze stejného důvodu špičky EU řídí migrační toky a stěhují do Evropy muslimy – protože je nás málo. Evropa vymírá.

Můžete říct jako mnozí jiní: „Na to jsou různé názory.“ nebo „To má každý jinak. Já jsem k tomu ale zatím nedospěl.“ a podobně. Tyto výroky působí toleranci jakéhokoli názoru. Ano, i názorů lidí, kteří chtějí diskriminovat nás. V tom jsme anti-life kultura – a to hlavně vůči sobě samým.

Existuje lék?

Chceme-li přestat být „anti-life“, bude třeba obnovit ideály a bránit je. Tím dostaneme motivaci a touhu znovu žít, neb z ideálů uvedených výše nezbylo už prakticky nic. Obnovujme každý ve svém koutku úctu k rodině, manželství muže a ženy a věrnosti v tomto svazku! Pak nám snad Bůh dá přežít a uzdravit se z této jedovaté filosofie.

Možná si říkáte: „Myslíte si, že nám zrovna toto pomůže?“ Věřím, že ano. Když obnovíme ideály a znovu o ně začneme bojovat, znovu se objeví motivace a také, věřím, přestaneme nejen vymírat. Věřím, že to postřehnou i sousedé a snad i ostatní děti Západu. Pak snad ubyde i těch, kteří z Evropy utíkají, aby bojovali za Islámský stát.[7] Věřím, že budou mít za co bojovat i doma.

No a není to pech?

Víte, hodně jsem přemýšlel. Kdyby Ježíš Kristus dnes chodil po zemi, věřím, že by byl s námi v mnohém ohledu spokojen. Už nemáme otroctví. Rovnost mezi pohlavím je také většinově uznávaná a obecně důraz na cenu lidského života je v určitém ohledu obrovský. Za římské říše tomu tak nebylo. Inu, v mnohém jsme se posunuli. Bohužel ale i v morálce.

Víte, co je největší pech? Evropa se po staletí dostávala z nadvlády náboženství. Náboženství, které bránilo kriticky zkoumat. Každý dnes může kriticky zkoumat, zdali jsou hodnoty hodnotné, či nikoli. Přesně toto nám zajistilo rozvoj, průmyslovou revoluci a blahobyt, který máme! Nyní se ale karta obrací.[8] Svou svobodomyslností a tolerancí jsme zašli tak daleko, že si již nevážíme toho, co je cenné – ba ani toho, kým jsme a co jsme sami světu dali.

__________

[1]Eko-masochizmus se projevuje stavbou fotovoltaických elektráren na úrodné půdě, zákazem žárovek nebo igelitek v supermarketech.

[2] Pochod pro život, Praha, 29. března 2014: „Hlavním cílem pochodu je upozornit na skutečnost, že i v minulém roce bylo denně usmrceno na 63 nevinných a bezbranných dětí denně, celkem téměř 23 000 ročně.”

[3]Uvedu dva příklady. Na učilištích v Českém Krumlově dostávají žáci stipendium, když meškají jen do určité procentní absence. Druhý příklad – má sestra, preventistka a přednášející etiky na druhém stupni ZŠ: „Učitelé u nás, mají těžký úděl. Schopné děti odchází na gymnázia a ti, co zbydou, říkají učitelům: Hezky se snažíte, ale my dávky stejně dostaneme.“

[4]Zkratka hnutí lesbiček, gayů, bi-, trans- a intersexuálů. LGBTI prosazuje výraz „gender“ (rod – volitelný jedincem), který má nahradit výraz pohlaví (které je dané přírodou), které je podle nich diskriminační. Jejich akčním programem jsou „Jakartské principy“, které začínají slovy „Státy musí zajistit, aby…“ se LGBTI menšinám dobře žilo a nikdo je nemohl kritizovat, což samo o sobě nezní špatně, kdyby ovšem zároveň nešlo mezi řádky o diskriminaci heterosexuálů a lidí, kteří nesmýšlí (a nechtějí smýšlet) jako LGBTI.

[5]To znamená, že muž (nebo žena) je mužem (ženou) proto, že ho tak vychovali (vnutili mu to).

[6] Toto je příklad záměny hodnot. Vzhledem k tomu, že homosexuální vztah není schopný reprodukce, není dle mého názoru stejně hodnotný jako heterosexuální manželství. Proto si nemyslím, že by homosexuální svazky měli mít stejná práva a ochranu jako manželé.

[7]Myslím si, že děti Západu tíhnou k extrémismu právě proto, že už nemohou, nechtějí, žít v bezbřehém relativismu, který nás obklopuje. Když obnovíme hodnoty a ideály a přestaneme je relativizovat, pak zmizí důvod hledání ideálů a hodnot jinde.

[8]Řítíme se do náruče náboženství, které (ve své fundamentální podobě) trestá smrtí jakoukoli pochybnost o své pravosti a správnosti. I toto je jeden z výsledků liberálního nekritického tolerování čehokoli.

Zdroje inspirace

Bible: český studijní překlad. 1. souborné vyd. Překlad Michal Krchňák. Praha: KMS, 2009, 1562 s. ISBN 978-808-6449-616.

KURAS, Benjamin. Jak zabít civilizaci. Vyd. 1. Praha: Baronet, 2011, 191 s. ISBN 978-807-3843-878.

KUBY, Gabriele. Globální sexuální revoluce: ztráta svobody ve jménu svobody. Vyd. 1. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2014, 413 s. ISBN 978-80-87864-13-5.

TOMAN, Ivo. TAXUS INTERNATIONAL. Motivace zvenčí je jako smrad. Praha: Taxus, 2010. ISBN 858-6-11-22030-6.