Jedním z velkých strachů věřících je, jestli mohu minout toho pravého. Mohu ho minout? Když ho minu, co pak se mnou bude? Mnoho otázek, mnoho názorů… a jak se z toho nezbláznit, že?

Je ten pravý jeden, nebo ne? Nejdříve extrémní názory: (1) Vyspělý a psychicky vyzrálý člověk by měl být schopen žít celý život s kýmkoli. (2) Opak tohoto je, že ten jediný je jen jeden (tj. lze ho minout). Já osobně se kloním spíše k tomu prvnímu s tím omezením, že jsou lidé, s kterými se ti bude žít o hodně lépe, než s jinými. Vždy ale dříve nebo později narazíš na něco, co ti poleze na nervy.

Takže? Určitě si nemyslím, že ten pravý je jeden (pokud mluvíme o fázi hledání; po svatbě už je jeden jediný navždy, ten, komu slíbíš věrnost), ale asi to ani nemůže být úplně kdokoli. Br. ředitel Biblické školy Milan Buban razí teorii hruštiček a ta se mi líbí. Každý má kolem sebe hrušeň (okruh lidí) na které dozrávají hruštičky. On pak může zkusit trhat to, co je zralé.

Co se týče Boží vůle, sám Ed Traut říká, že je velmi těžké Boží vůli minout. Pokud člověk naslouchá Bohu i druhým, čte Bibli a modlí se, myslím si, že jen malá šance, že by minul do čista.