Ten pravý: až se poznáme, tak…

Věc, které se nejraději od srdce směji je, když někdo řekne „až se budeme znát, tak… se můžeme vzít.“ Proč to? I já jsem razil toto heslo. Zjistil jsem ale záhy, že neznám ani sám sebe abych mohl říct, že jsem si jistý svou reakcí, když přijde krize. Navíc je tu hřích, který se tak snadno přichytí (Žd 12, 1) a snadno tě zotročí (J 8, 34) tak, že děláš co nechceš.

Proto si myslím, že je troufalé říct „až se budeme znát“. Můžeš poznat částečně… ale nikdy ne plně. Nakonec láska je věc rozhodnutí. Chceš milovat, ať se děje cokoli?

Kdo je ten pravý? 

(Indikátory mé milé)

Myslím, že pro každého ten indikátor pravosti může být jiný. Já osobně jsem čekala šipku s nebe a bílé světlo s hlubokým hlasem, který mi řekne něco ve stylu: „To je On, toho jsem ti vyvolil.“ Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem se jednou o svém milém bavila s maminkou a přistihla jsem se při tom, že mi to vlastně nevadí. I když jsme spolu ještě nechodili, byl prvním a jediným mužem, o kterém jsem se nestyděla bavit s maminkou. Tehdy jsem si uvědomila, že to mi stačí.