Jak dny jdou,
splíny ženou na nad hlavou.
Povinnosti dřou,
ňák to zvládnout máš.

Však chtěl bych žít
tak jak se má.
Bez vrásek na svědomí,
vždy obloha slunečná.

Člověk se snaží,
ale uvnitř tuny jsou,
hejsků, co všechno ví,
ale sami prstem nepohnou.

Proč tam jen jsou,
je čas učinit přítrž..
Proč pryč nejdou?
Už na to nemám výdrž.

Chci být jen věrný,
v tom, co ti Bůh svěřil,
žít život naplno,
proč bych se s někým měřil?

A když už se měřit mám,
tak s lepšíma, než jsem sám.
Strom se v plodech pozná,
ve výsledcích je síla.

Jak léta jdou,
Hejsci tu pořád jsou.
Pořád melou
už je v paži mám.

Co uvnitř je, kdo poví?
To přece jen Bůh ví…
Zlé a dobré zas chcem znát
hejskům dávám sám nažrat.

Chci být jen věrný,
v tom, co ti Bůh svěřil,
žít život naplno,
proč bych se s někým měřil?

A když už se měřit mám,
tak s lepšíma, než jsem sám.
Strom se v plodech pozná,
ve výsledcích je síla.