Už druhý měsíc se pohybuji ve výrobě komponentů do automobilového průmyslu. Nedávno jsme při obědě narazili na zajímavou věc: potřebu novosti. 

Dnes se vyvíjí neustále něco nového. Milujeme novinky. Nové motory, nové verze vstřiků, nová paliva, materiály. Neustále objevujeme. Chceme náš svět ekologičtější, úspornější a s méně emisemi. Proto dnes vyrábíme do aut motory dvouválcové, tříválce, malé objemy, plynové verze nebo verze hybridní. Ve výsledku stále složitější systémy. Pro nižší spotřebu a emise je třeba stále více senzorů, které vstupují do ještě složitější elektroniky. Takoví dnes jsme. Potřebujeme nové věci.

Když to pozoruji, vzpomínám na střední školu, kde nás učili, že technické zařízení má být co nejjednodušší. Proč? Jednoduché věci nemají tolik poruch, snadno se udržují, pokud údržbu vůbec potřebují. Jednoduché věci se i snadno vyrobí a proto jsou levné. Někdy se pak sebe ptám, jestli nakonec nejsme sami proti sobě?

___

Asi bych to ani nebyl já, kdybych to nepřevedl do života a meziliských vztahů. Za necelý rok se chceme s mou milou vzít a lidé se ptají… jestli to není brzo nebo jestli si neděláme život složitým. Já osobně si myslím, že ne. Jen to vyvolává otázky u lidí, co hledají novost. Moderní přece je spolu žít jen tak (spoříme na daních a jsme (gyn)ekologičtí) a když se náhodou něco stane, tak se vzít kvůli dětem (a to jen v lepším případě).

Vzpomínám, jak jel před časem můj tatínek vlakem a setkal se tam se svobodnou matkou. Ze situace vyplynulo, že se právě snaží ulovit tatínka svému dospívajícímu dítěti (ale zrovna se jí to nedaří). Jindy mi známá (bohužel vdova) vyprávěla, že se jí, po návratu ze školky, dcera ptala, proč nemají žádného tatínka, když ostatní holčičky ve školce mají tři?

Co na to říct? Zdá se mi, že s novostí často přichází složitost. A tak si myslím, že staré motory měly možná vyšší spotřebu, ale byly jednodušší a tedy méně poruchové. Také se daly snáze opravit. Měly svá slabá místa, ale také své nesporné výhody. Narážím na to, že dnes se díky novostem může snadno stát, že pro složitost situace zůstaneme stát na pomyslné životní dálnici a nebude pomoci. Máme to zapotřebí, nebo raději zvolíme klasiku? Staré není bezproblémové, ale nové není bezproblémové o nic méně. Zdá se mi, že je tomu spíš naopak. Proto volím hodnoty, které jsou v Bibli. Pomáhají mi každý den. Jsou to osvědčená a léty prověřená řešení (např. ideál rodiny).

Ale jak řekl klasik:

My jsme tady zavrhli model rodiny v 25. století, když naši vědci dokázali, že za všechny problémy a neurózy mohou naši rodiče. (Seriál Červený trpaslík, Hololoď)

Fascinuje mě, kolik lidí tomuhle blábolu věří. Jak mohu zavrhnou něco, co mi dalo život? Přece každý, kdo se narodil, je dítě svých rodičů. Každý člověk za svůj život vděčí svým rodičům.